Byla jsem konečně na Harrym a musím říct, bylo to zvláštní. Je to sice film a tak, ale je to konec, který se blížil několik let. Vzpomněla jsem si jak jsem poprvé začala číst knížku, kterou jsem po probuzení ihned vzala a nepustila jí z ruky dokud jsem nezhltla poslední stránku.S nedočkavostí jsem čekala na další díly, ale bohužel jsem nikdy nestála o půlnoci před knihkupectvím s čarodějnickým kloboukem na hlavě. S ještě větším napětím jsem čekala na to, až to co bylo jen v mojí hlavě uvidím v kině a řeknu si: jooo takhle přesně jsem si myslela že to vypadáá ;o).Začalo to naším obyč kinem Hraničář a teďka už koukáme v Palace cinema na kouzla ve 3D. Jako malý nadšenec jsem si i ve školním automatu na sladké kupovala Bertíkovo fazolky tisíckrát jinak :o)Poslední díl: Zasmáli jsme se, pobrečeli si, v napínavých chvílích jsme si do dokořán otevřené pusy vhazovali popcorn a určitě musim jít ZNOVU !
A ještě musím říct: Díky milí kouzelníci,budu stále čekat na to, až přijde dopis z Bradavic a věřit na kouzla.
Neplecha ukončena.
Žádné komentáře:
Okomentovat