Já vzpomínám si pouze matně,
jak bloudila jsem jednou potmě.
Bloudila jsem městem sama,šla jsem rychle,neslyšně.
Strach jsem měla, to bych lhala.
Náhle však jsem zpomalila.
Ztuhla jsem a nešla dál.
Vidím dveře.
Na nich nápis..RÁJ!
Když došla jsem až k těmhle dveřím.
Strach už nebyl, byl ty tam.
Na zázraky já už věřím.
Do ráje já pospíchám.
By Síma
Žádné komentáře:
Okomentovat