Co na srdci, to na jazyku ???

Určitě to znáte...někdo vás neuvěřitelně naštval, nebo vás někdo pomlouvá a vy by jste nejradši šli a všechno, co si myslíte na dotyčného vysypali. Ale jak to většinou dopadá??? Slabší povahy přepnou autopilota a jen si začnou představovat a přehrávat, co by udělali, co by řekli, jak by se chovali a jak by se hlavně zachoval zaskočený útočník. Pak přijdete domu a přemítáte si tu chvíli kdy jste měli možnost dotyčnému vpálit do obličeje    váš názor. A ještě si říkáte sakra kdybych tohle řek to by bylo a jak by se mi ulevilo .......
Mno jedinci se silnější povahou to mají možná lehčí. Útok - zamyšlení a jasně mířený protiútok.
Hlody svědomí??? Nulové. Spokojenost na tváří a nejspíš i pokoj od útočníka.
Moje osoba spíše funguje na prvním příkladu. V hlavě perfektní scénář, ale žádná premiéra se nekoná dámy a pánové.A jak mě to potom vždycky štve.
 Až do nedávna. Konečně jsem ze sebe najednou z ničeho nic dostala to, nad čím jsem ani nepřemýšlela. Najednou to ze mě vypadlo. Útočník - zaražen a já ??? Skákala jsem pak radostí a spokojeností.:oD Nebojte nebyla sem sprostá. Jen trefná a hlavně to byl totální moment překvapení.
Takže milí čtenáři pokud máte podobné problémy zkuste jednou nezapínat autopilota, ale nechat ze sebe promluvit vaše svědomí a vědomí, někdy to už je vážně potřeba :o)