Čekala jí další předlouhá cesta taxíkem a nevěřícné pohledy na její osobu a vzhled. Sice už tuhle, dalo by se říct, práci dělá delší dobu, ale pořád jí to trochu vadí. Taxikář se kouká do zpětného zrcátka a taky na ni kouká.On a tisíce dalších jako je on a především muži. Ale ti muži, kteří na ni koukali večer ji obdivovali a byli rádi, že byla v jejich přítomnosti právě tento večer. Gejša, společnice, prostitutka, lidé tomu říkali všelijak, ale ona si tuhle práci vybrala a snažila se ze všech sil, aby obstála a stala se tou nejlepší a nejvyhledávanější. Jen poslední dobou už nějak nedokázala snést.Možná to bylo tím, že už jí to pomalu přestává bavit a nebo je to nějaký jiný důvod? Neví, nedokáže si tyhle situace vysvětlit. Konečně je na místě. Před hotelem, který je pro dnešní večer jejím domovem. Je jako vždy honosný a luxusní, tady už jí i znají a má pro sebe vždy stejný a oblíbený pokoj. Na recepci vždy stálo jméno Yoko. Nebylo to její pravé jméno, ale pro její práci to pravé a vhodné. Vystoupila z taxíku, sice s tím měla menší potíže.Musela dát pozor na vysokou paruku a aby si nepřišlápla šaty, ale zvládla to. Po přivítání v hotelu si šla k recepci pro kartu od pokoje a spěchala k výtahu. Když už přijel, vešla do něj a hluboce si oddechla.Byl ze všech stran obložen zrcadly a tak na sebe perfektně viděla ze všech úhlů.Byla to ona, nebo ne? Už ani nevěděla, sama se takhle nepoznávala! Někdy se přistihla při tom, jak přemýšlí nad tím, jestli je v tom těle pod parukou a hromadou líčidel schovaná opravdu ona.Poslední dobou se na tohle ptala sama sebe často..Pořád to samé..lehký úsměv, taneček pro pány, saké, tanec, hudba, saké pořád a pořád dokola!Konečně se stříbrné dveře otevřeli. Pomalu se ploužila po chodbě ke svému pokoji.Dveře číslo 302 to je vstup do jejího světa klidu a soukromí, do jejího domova.Odhodila na zem tašku a šla k oknu ze kterého koukala na rozlehlé město pod ní. Konečně nastal čas, kdy nalezne sama sebe. Tenhle rituál přímo milovala. Odstrojení se z toho všeho!!!Začala pomalu rozvazovat mašli, kterou měla v pase.Odhodila jí židli,pak široký pás, který ji stahoval. Když ho odepnula jako by jí někdo vyprostil ze železných kleští. Následoval hluboký nádech a výdech. Sundala si pestrobarevné kimono, to zavěsila na ramínko a šla si sednout ke stolku s velkým zrcadlem.Koukla na sebe, ale nevěděla proč a chtělo se jí brečet. Nejdříve lehkým tahem sundala nalepovací dlouhé řasy.Pak se vrhla na paruku. Jedna vlásenka, druhá, třetí...pak odvázala mašli pod bradou a sundala celou paruku. Pod ní už byly jen precizně sčesané vlasy. Teď už propukla v pláč.Jako by s přicházející úlevou přicházel i odplavující pláč.Pláč, který odnášel všechno špatné a to i barvy na obličeji.Od očí se jí řinuly potůčky smíchaných barev. Bylo jí to jedno!Aby sama sobě ještě víc ulevila začala tyhle barvy, které poslední dobou tak nesnášela rozmazávat do stran. Její obličej teď připomínal malířskou paletu. Hlavu zabořila do rukou a zhluboka dýchala.Najednou jako by se jí ulevilo! Koukla do zrcadla a po dlouhé době se na sebe usmála, ani nemohla odolat smíchu, když viděla co se sebou udělala. Vzala odličovací kapesníčky a začala to všechno odstraňovat. Za chvíli to byla zase ona. Prokoukla, vlastně spíš vykoukla zpoza té masky. Prohrábla si vlasy a aby jí bylo ještě líp, všechna líčidla jedním tahem shodila na zem!
Je volná, pro tenhle večer už je zase volná. Šla k oknu a sedla si na parapet, jen koukala a zhluboka dýchala. Trochu se zase bála nadcházejícího večera. Věděla co přijde. Zase se pomalu ztratí za všechna ta líčidla, oblečení a pach saké. A dá jí nějakou chvíli než se opět najde, to věděla už předem. Jenže to nehodlala vzdát. Sice jí tohle všechno může ukrást obličej, ale ne duši. Tu jí nevezme nikdo.........
By Síma
Žádné komentáře:
Okomentovat