Už se vám to taky určitě stalo. Věta typu..něco ti povím, ale hlavně to nikomu neříkej! Páni člověk ani neví jak velké břemeno touhle větou na sebe bere. Je to sice pocta, že se vám chce někdo svěřit, ale zároveň tou jednou jedinou chvílí dáte možnost něčemu jako malému červíčkovi, který ve vás od té chvíle nepřestane růst a hryzat.
Páni to by bylo něco kdybych to mohla někomu ještě říct. Ale můžete? Nezničíte tím celé to pouto mezi důvěřivou osobou a vámi? Síla udržet tajemství musí být opravdu velká a pouto mezi vámi a dotyčným důvěřivým také. Nejedná se o něco obyčejného. Musíte v sobě držet něco, co vás buď bude hlodat a nebo tížit.
A nebo prostě budete mlčet navždycky........
A co vy? Jak jste na tom s udržením tajemství? Dokážete nést břemeno mlčenlivosti a nebo to za dalším rohem musí rychle někomu říct? A svěřil vám někdy někdo nějaké velké tajemství???
Ja jsem v udrzovani tajemstvi desna, sice to nevytroubim vsude okolo, ale uzira me, ze to vim jen ja a tak to vzdycky, kdyz je to nejaka pecka, musim rict aspon nejake osobe, ktere se to vubec netyka a nezna treba ty lidi, kterych se to tyka a nemuze jim rict, ze jsem to praskla:)) ty drzis tajemstvi?
OdpovědětVymazatMno tak já jsem na tom nějak podobně ;o) taky mam potřebu se s někym o to tajemství podělit...Ale je pravda, že mam v sobě hodně tajemství, který držim a myslim, že ani nepustim :o)
OdpovědětVymazat