Říká se, že jakmile nastává pochmurné podzimní počasí hlásí se deprese u lidí častěji a častěji... Nepíšu tenhle, řekněme článek, protože mám deprese. Díky bohu se nestalo, že by mým nejlepším kamarádem byl psychiatr, či psycholog ;) Jen prostě nastalo období, které nějak sama neumím popsat. Je klid, školu mám minimálně(minimálně = 1* týdně), zkoušky teprve v dálce, mám práci, budu za ní mít i slušné peníze, mám taky skvělé kamarády, na které se dokážu spolehnout, ale stejně nedokážu říct, že bych byla šťastná...Je to takové období bez možného pojmenování prostě období nijaké. Určitě to znáte, anebo doufám, že nejsem jediná na téhle planetě, která to zná. Prostě jen procházíte obdobím, kterým spíše proplouváte. Nic zvláštního se neděje, nic se nemění...a možná to je ta největší deprese. To že víte, že vás nic extrémního v poslední době nečeká. Protože vždycky když se stane něco velkého rozvíří to vody. Řešíte to v rodině, řešíte to s kamarády. Jednou za čas ale právě nastane to období kdy máte pocit, že kamarádům už nemáte co říct. Nedokážete odpovědět na větu: Tak co je nového? No nic všechno dobrý..bože to je hrozná věta. Ale plně doufám a čekám na to, že v listopadu se tohle až překlidné období změní :) Tak pokud vás trápí podobné úvahy a nálady jako mě, věřím že brzy nastane nějaká situace, nebo akce, která vše změní ;) Možná je to troufalé sem psát, že je člověk nějak rozpoložený, ale blogy jsou osobní, tak proč se nepodělit s momentální náladou...myslím, že vy čtenáři ať jste kdokoliv, nebo odkudkoliv to pochopíte :)
Natalia Shau to umí vystihnout asi nejlíp...
